Hledat přesný mezník vzniku automobilu ZIL-157 není vůbec jednoduché.
ZIL-157 ve všech svých verzích byl opravdu velice zdařilou technickou koncepcí, která dovolovala použití široké škály speciálních nástaveb a přitom
zaručovala vysokou průchodnost terénem, relativně vysokou rychlost přesunu a v neposlední řadě i snadnost na obsluhu při minimu nároků kladených na servisní a kontrolní činnost. Vhodným výchozím konstrukčním uspořádáním podvozku ZIL-157 bylo možné na rám umístit na desítky účelových a speciálních nástaveb. Jednu z nejpočetnějších kategorií tvořily skříňové nástavby. I tyto skříně procházely během výroby mnoha úpravami a modifikacemi. První verze, tvarově spíše odpovídající železničním vagónům s klenutou střechou, byly vyrobeny ze dřeva, s kovovými nosníky a výztuhami. Postupem doby a hlavně vzhledem ke specifikaci jednotlivých přístrojů umístěných uvnitř těchto skříní, docházelo k jejich jak tvarové změně, tak především ke změně použití stavebních materiálů. Z výroby začaly sjíždět vozy které měly skříně kovové, opatřené několika vrstvami vnitřní tepelné nebo zvukové izolace, s odstíněnými přepážkami, které rozdělovaly vnitřní prostor podle potřeby u jednotlivých druhů vojsk.
Mnoho skříní bylo na první pohled identických, ale při bližším zkoumání se projevily rozdíly ve skladbě, tvaru i počtu dveří, různých kontrolních krytek a poklopů a účelových průchodek nebo kotvících uzlů.
